http://www.youtube.com/watch?v=yYtWfEzVBgs
http://www.vvork.com/

Curriculum vitae Terezy Janečkové
Z rozhodnutí předložit CV jako diplomovou práci v rámci ukončení studia na Akademii výtvarného umění vyplývá, že autorka pojímá svůj životopis a tedy svůj život jako umění a umění jako svůj život. A umístění tohoto textu na Jungmannovo náměstí v Praze zase odkazuje k tomu, že autorka je srostlá se společenským děním: galerii vnímá jako veřejný prostor ať už v jejím rámci anebo mimo ni.
V tomto smyslu je CV projevem kontinuity, protože výše uvedené souvislosti jsou přítomné také v předcházejících konceptech Terezy Janečkové neboli v „autoaktech“ „Umělkyně bez příkras“ zpochybňujících normu kultu krásy pro časopis Hustler, v „přestěhování“ domácnosti své rodiny do galerií – „Vlevo nahoře, vpravo dole“ – a také v instalaci „Tekuté galerie“, kde se samotné domy umění stávají obrazy.
Může ovšem z takto nastaveného východiska vyplynout jiná než opět informativní zkušenost? Může zde dojít k přesahu zavedené akademicko-umělecké konstelace, jestliže se autorka ve svém CV především k tomuto kontextu vztahuje a snaží se ho tak zpochybnit jeho prostřednictvím? Může být e-mailová adresa vstupem pro reakce v podobě možného smyslu, který by naplnil zkušenost prázdnoty, jejíž je informativní CV projevem? Odpověď u tohoto interaktivního projektu nyní neznáme, ale už nyní je patrné, že tato práce je organickou součástí dosavadního uměleckého života Terezy Janečkové, kterým se pokouší problematizovat akademicko-umělecký kontext a nutit ho tak k opětovnému promýšlení svého tekutého statusu nahoře i dole bez příkras. CV Terezy Janečkové je totiž také CV Akademie výtvarného umění…
Jan Gogola ml.

V Brně, 11. 6. 2007

Diplomová práce Terezy Janečkové je ovlivněna jejím souběžným studiem v ateliéru Petra Babáka na VŠUP. Charakterizuje ji konceptuální uchopení designérské práce, pozornost věnovaná kontextu obecného zadání, úmyslná redukce autorského vstupu a vědomé přijímání (a kritické reflektování) grafických klišé. Tereza Janečková na dům na Jungmannově náměstí pověsila ve formě billboardu své Curriculum vitae. Jeho obsah i grafická úprava odpovídá banální úpravě CV tak, jak se s ním setkáváme v běžném kancelářském provozu. Obří CV Terezy Janečkové dává svůj smysl především jako finální produkt studia na Akademii výtvarných umění, jako symbolické shrnutí všeho, co má za sebou. Absolventka výtvarné školy rezignovala na jakoukoliv grafickou kreativitu či vizuální zajímavost. Svou cestu „výtvarné“ umělkyně zredukovala do několika slov a dat, do konvenčního systému profesního životopisu. Současně tuto banalitu absurdně monumentalizuje a osobní informace exhibicionisticky prezentuje veřejném prostoru. Je to, jako kdyby po letech studia malířského portrétu představila místo obrazu slovní popis portrétované osoby.
Předložený seznam neříká vůbec nic o kvalitách jejího školení nebo o kvalitě jejích projektů (hodnotových, emocionálních nebo třeba finančních), je to jen forma naplněná nic neříkajícím obsahem. Neříká nic ani o ní samotné, kromě ochoty se na veřejnosti odhalit. Cítí se takto po zakončení studia? Jako v zásadě nepopsaná stránka, jako forma, která teprve čeká na své naplnění? Podobné uvažování je ovšem ze samotné instalace v centru města jasné jen několika zasvěceným, nebo těm, kteří se z poskytnutých informací dovtípí, že Tereza Janečková končí školu a zřejmě tak trochu bilancuje. Pokud bych měl její projekt kritizovat, tak pro jeho hermetičnost, uzavřenost, a možná i to, že si ho možná spousta lidí navzdory jeho velikosti vůbec nepovšimne. Na druhou stranu jsem byl příjemně překvapen profesionálním provedením projektu. Jeho vyznění by bylo určitě oslabené neprofesionálním provedením samotné instalace.
Tomáš Pospiszyl

V Praze, 4. 6. 2007

Hledání smyslu a významu diplomové práce jako zakončení studia na AVU bylo pro T. Janečkovou ústředním motivem od počátku, kdy se diplomovou prací začala zabývat. Pro osobnost T. Janečkové jako umělkyně je zcela typické, že ve své tvorbě neřeší pouhou estetiku vizuálního umění a osamoceně neřeší ani obsah námětu, který by se nabízel jako první. Naopak: využívá atraktivní situační a kontextuální možnosti, s kterými přichází do styku v daných konceptech. Situace, do kterých se dostává, převrací na ruby a těží tak nová fakta, jaká by jinak zůstávala skryta. Jakoby kontext a komunikace o situaci /v její konvenční podobě/ byla její základní potřebou.
Tak se zachovala při publikování svých aktů v časopise Hustler, stejně radikálně přenesla intimitu svého domova do prostředí veřejné galerie. Diplomová práce nemohla být v tomto směru pro T. Janečkovou vyjímkou. Zdá se mi, že právě situace diplomové práce svou jistou akademičností v potřebě vytvořit "zásadní dílo" byla pro T. Janečkovou silnou mentální brzdou. Postupně vznikala řada různých řešení diplomové práce, které se vesměs točily okolo polemiky s diplomovou prací jako takovou a které si pohrávaly s východiskem postprodukce. T. Janečkové jsem radil, aby s řešením diplomové práce postoupila a své nápady využila v určitém komplexním přístupu. Přesto zvolila jen jedno jediné řešení, které je opět radikální a krajní. Význam diplomové práce zúžila na věčnou potřebu umělců (a nejen jich) budovat své bohaté a působivé CV, v kterém jakoby se realizovalo měřítko potvrzení kvality.
Otázka hodnocení kvality takového aktu se nutně musí točit kolem polemiky v hodnocení a ve vnímání tohoto billboardu veřejností. Tedy se ptát, jakým způsobem atakuje veřejný prostor? Otázky po odezvě a identitě tohoto konceptu v umělecké komunitě, stejně jako v komunitě akademické, jsou podle mého názoru druhotné.
Domnívám se, že přes svou vizuální velkolepost, nemá realizace diplomové práce T. Janečkové takový široký dopad jako její jiné projekty. Tento koncept je tak trochu nutně obrácený do sebe, jeho postoj je zašifrovaný a komentář situace umělců a současného umění obecně je obtížně čitelný širšímu okruhu diváků. Přesto jde o koncept naplněný a dotažený. Jde o koncept, který je plně v kontextu současného diskurzu.
Pavel Humhal

V Praze, 1. 6. 2007